Kdo nás ponese na zádech?

V knihách lze hledat hlubší porozumění, ale nehledejte v nich více podrobností. Mnozí z nás, pro svou pasivitu, závislost, ustrašenost a lenost vyžadují, abychom jim ukázali cestou centimetr po centimetru a převedli jim, že každý krok je bezpečný a stojí za to. To není možné. Cesta duchovního růstu vyžaduje odvahu, iniciativu a nezávislost v myšlení a jednání. Žádný učitel nás nemůže donést k cíly na zádech. I když to všechno pochopíme, bývá cesta k osobnostímu růstu často tak osamělá a obtížná, že ztrácíme odvahu. Právě tento strach může vést k autoomezování vlastního růstu. Raději méně a méně bolestně, než více s většími nároky. Sám se v tom zrovna placám. Kterou cestu volíte vy?