10.7.07

Vidíme věco a lidi nikoli takové jaké jsou, ale takové jací jsme my. Změňte sebe a uvidíte vždycky věci v jejich kráse, ošklivosti, každopádně skutečnosti. A vzhledem k tomu, že Bůh stvořil zemi krásnou, bude váš život plný krásy. Neboť cesta do nebe je nebem a cesta do pekla peklem. Ne potom, ale teď.

8.7.07

Cesta na vrchol bývá namáhavá a vysilující. Všechen svůj svět si můsíte nést na vlastních zádech, zabalený do malého uzlíku - batohu. Před cestou bývá dobré sestavit si seznam, co všechno bude v horách potřeba. A pak škrtat a škrtat. To vám řekne každý horolezech. Batoh, který cestou na vrchol vláčíte musí být co nejlehčí.
Stejně tak je to i v životě. Čím méně věci si nabalíte s sebou, tím lehčeji se vám půjde. Zbalit do batohu dvě auta, dům, dvacet párů bot, dva mobilní telefony dnes není problém. Peníze vám půjčí každý a bothy jsou velké. Ale zkuste s takovým zavazadlem vyjít na Mont Everest. Pokud si tohle všechno naložíte na záda do batohu, pak vám nezbude, než dělat krátké procházky v okolí Neratovic - v české rovině. Lehký batoh vám pomůže v cestě životem víc. A do malého a lehkého batohu se vejde jen pár věcí. Věcí, které vás nesvazují. Věcí, kterým nemusíte sloužit vy (auto se musí tankovat, opravit, oznámkovat dálniční, vozit na garanční prohlídky, na technické, mýt, zamykat, hledat se pro něj místo před prací...), ale které složí vám (nůž).

12.6.07

Ideální agentura


Ideální agentura? Jedna jediná osobnost obklopená výkonnými lidmi. Někdo, kdo říká, co udělá, a kdo udělá, co říká. Agentura, která dodržuje termíny, je schopna přiznat chybu a nedělá kouřové clony nad fakturami. Zaujala mě především první část: jedna jediná osobnost. Tak to bývá vždy ve velké a dobře šlapající organizaci: Ogilvy, Welch, Neill... Skutečně lidstvo potřebuje lídry? Musí být skupina reprezentována jedincem?

11.6.07

Já jen já

Občas se nacházíme ve stavu, kdy se - ať pociťujeme co chceme, ať přemýšlíme o čem chceme - všechny myšlenky nakonec vrátí zase zpátky k nám jako bumerang. Prostě myslíme na sebe, zabýváme se sebou a tak stále dokola. Občas je to příjemné, občas to potřebujeme, abychom rozšířili hranice svého ega, ale občas je to i otravné. Vzpomínáte na batolecí věk, kdy člověk není schopný rozeznat svoje já od já matky? Jsou jedno tělo, jedna duše. K takovém stavu dochází i v případě lásky, zamilovanosti. Je to dočasné zboření hranic vlastního ega, prolnutí s druhým egem. Právě proto se cítíme tak silní, jako bychom mohli dokázat cokoliv. A zároveň je to ulehčení, nemuset myslet a zbývat se stále sám sebou. Láska určitě není jediný lék na egoismus, ale každopdáně je lék spojený s myšlením na druhé. Přijímání v dávání, jedině tak lze dosáhnout štěstí. Nakonec se svého já stejně musíme vzdát - na konci života.

3.6.07

Skrytá autorita


Autorita je dnes často uplatňována skrytě. Přemýšleli jste o tom, jak jste manipulováni, pokud vám někdo říká: nejsi v pořádku, jsi líný, jsi jiný? Zvláště nadřízení dnes rádi používají psychickou manipulaci, aby s podřízených dostali to, co oni sami považují za užitečné. Zaštiťují se systémem nebo vyšším cíle... Úplně tak opomíjejí možnost spolupráce. Autority lze v podstatě rozdělit na dva druhy.
Zjevná autorita je uplatňována přímo a výslovně. Člověk, který takovou autoritu vykonává prostě říká tomu druhému: Tohle musíš udělat. Jestliže ne, uplatním proti tobě určité sankce.
Anonymní autorita má tendenci se schovávat za něco jiného. Anonymní autorita často předstírá, že není autoritou, a že vše je vykonáváno se souhlasem toho, kdo je jí podřízený. Jestliže učitel v počátku 20 století řekl žákovi "Tohle musíš udělat. Pokud to neuděláš, potrestám tě," pak současný učitel říká žákovi "Jsem si jistý, že to chceš udělat." V tomto případě není neposlušný žák potrestán tělesným trestem, ale utrápeným obličejem svých rodičů, učitele nebo hůř, zprostředkováním pocitu, že není " v pořádku" tím, že se nechová jako ostatní.
Zjevná autorita znamená psychický nátlak, anonymní autorita používá psychickou manipulaci.

30.5.07

Kdo nás ponese na zádech?

V knihách lze hledat hlubší porozumění, ale nehledejte v nich více podrobností. Mnozí z nás, pro svou pasivitu, závislost, ustrašenost a lenost vyžadují, abychom jim ukázali cestou centimetr po centimetru a převedli jim, že každý krok je bezpečný a stojí za to. To není možné. Cesta duchovního růstu vyžaduje odvahu, iniciativu a nezávislost v myšlení a jednání. Žádný učitel nás nemůže donést k cíly na zádech. I když to všechno pochopíme, bývá cesta k osobnostímu růstu často tak osamělá a obtížná, že ztrácíme odvahu. Právě tento strach může vést k autoomezování vlastního růstu. Raději méně a méně bolestně, než více s většími nároky. Sám se v tom zrovna placám. Kterou cestu volíte vy?

Vědět co děláme


Víme doopravdy, co děláme, když přijímáme nebo domítáme klienta? Když bijeme své dítě, povyšujeme podřízeného nebo flirtujeme s kolegyní?
Většina lidí se obvykle rozhoduje, aniž by si dobře uvědomovali, co dělají. Přistupují k činu, i když se pořádně nevyznají ve vlastních motivech a nedovedou si představit následky.
Jakou schopnost nám dává duchovní rozvoj? Schopnost přijímat rozhodnutí s plným vědomím toho, co děláme. Plně si uvědomovat proč a jaké důsledky může mít odmítání klienta, bití dítěte, povyšování podřízeného a flirt s kolegyní. Bdělost. V tomto bodě se Anthony de Mello a Scott Peck, kterému za tuto myšlenku ději, setkávají.

Duchovní vs. světská moc


Co je to moc? Kolem této otázky je mnoho nedorozumění, možná proto, že existují v podstatě dvě moci - světská a duchovní. Světská moc je schopnost donutit někoho jiného, ať už otevřeným nebo skrytým nátlakem, aby prováděl naší vůli. Vyplývá z postavení nebo majetku, a ne z kvalit osoby. Proto není světská moc v žádném vztahu k dobru nebo moudrosti. Moc duchovní spočívá pouze v jedinci samotném a nemá nic společného se schopností někoho k něčemu nutit. Co především získáme duchovní mocí? Schopnost dělat rozhodnutí a být za ně odpovědný.

MBA

Na přednášce mého přítele Tomáše www.peoplecomm.cz jsme narazili na otázku MBA. Ne, nejde o to předražené a ve vašem CV skvěle se vyjímající vzdělání, ale zkratku anglického Managing by absence. Když nám Tomáš termín vysvětlil a ukázal, že existují firmy, které toto heslo důsledně dodržují, zajásali kolegové, že "teď budou méně v práci a nechají podřízeným samostatnost". Rád bych před tímto přístupem varoval. Být mimo firmu a řídit jí jsou dvě různé věci. Především to vyžaduje důvěru v podřízené, jasně nastavený systém (nikdo se mě nepotřebuje ptát co a jak udělat) a hlavně... hlavně schopnost dát podřízeným kompetence. Nenechávat si každodenní rozhodovací pravomoce, řídit firmu starým stylem a jen tam nebýt (to se nápadně podobá českým golfovým manažerům). Takový způsob je zanedbávání pod zástěrkou "už jsem dál..." Managing by absence znamená schopnost dát svým lidem konkrétní odpovědnost a důvěru, ne jen nebýt v práci.

29.5.07

Škola života

Lekci vam může dát každý okolo vás. Pro mě se učitelkou včera stala dáma, se kterou pracuji jen okrajově. Znám ji, vídám ji 5 x do roka, je součástí větší skupiny a já ji automaticky přehlížím. Je obyčejná, nezajímavá, nevěnuji ji pozornost. Výměny slov jsem jen zdvořilostní - z mé strany. Prostě pro mě není zajímává, jen součást "divadla" okolo mě. Na jednom setkání jsem se zmínil, že jedu pracovně do Anglie a ona prohodila, abych pozdravoval "útesy". Zapoměl jsem to hned, jak to řekla.
Včera mi volala, a přestože naše setkání proběhlo před měsíci, zeptal se jak bylo v Anglii. Poučení? Ona mě vnímala, pamatovala - prostě ke mě přistupovala jako ke člověku. Já k ní jako ke statické součásti nedůležité schůzky. Zastyděl jsem se. Vyškolila mě. Jak často posloucháte, co vám lidé říkají? Ja jak často si to pamatujete?

Woody


Chcete-li Boha pobavit, řekněte mu své plány do budoucna, řekl Woody Allen - mistr podobných zkratek. Připomělo mi to způsob, jakým přemýšlíme a mluvíme - 40 % budoucnost, 50 % minulost, 10 % přítomnost. Někde jsem četl, že špatná nálada je vždy výsledkem promítání do přítomnosti něčeho, co tam nění. Například: můj kolega dělá méně než já (skutečně?), venku je vedro (vedro vzhledem k čemu) a nemá mě rád (dle jakých měřítek, jen vašich?). Jak plánovat a směřovat kupředu, když bychom se měli 100% soustředit na přítomnost? Otázka, na kterou neznám odpověď.

18.5.07

Prst


Znáte staré čínské přísloví "Nedívej se na prst, který ukazuje na měsíc"? Občas se stává, že pro detail nevidíme celek. Nicméně naproti tomu můžeme položit moudrost: V detailech je dokonalost. Ale dokonalost není detail. K čemu se přikláníte vy? Chcete vidět celek, nebo detaily? Vidět obojí je idální, ale kdo to dokáže. A v jakém pořadí?

16.4.07

Pozor!


Moc se mi líbila příhoda, kterou líčí David Ogilvy ve své knize o reklamě. Tvrdí, že při každém jednání si do kapsy strká kartičku a tu občas, v průběhu schůzky, vytahuje a dívá se na ni. Na té kartičce má napsáno: "Pozor, ten druhý by mohl mít pravdu!" Šťastný to muž, který pochopil, že největším úkolem každého chlapa je zvládnout svoje ego. Zvládnout pocit, že vše vím nejlépe a jen moje oči se dívají na svět tím správným způsobem. Takovou kartičku by potřebovalo hodně lidí, které znám, zvláště ti, co používají slova: všichni (to se líbí všem), nikdo (to nikdo neudělá) a začínají větu osobním zájmenem. Kolik takových lidí znáte ve svém okolí? A jak vy sami kočírujete své ego? Přivítám praktické návody.

Přijímání v dávání


Mnich jde lesem a najde diamant. Strčí si ho do tašky a jde dál. Potká žebráka, která ho požádá o jídlo. Když mnich otevře brašnu, spatří žebrák diamant a požádá mnicha, aby mu ho dal. Mnich neváhá a dá diamant žebrákovi. Ten se raduje, jde do města a plánuje, jak si koupí dům, auto a pěkné šaty. Nicméně cestou se mu vše rozleží v hlavě, diamant schová do kapsy a vydá se hledat mnicha. Když ho potká, vrácí mu diamant a mnich se zeptá: "Diamant jsem ti dal, co bys chtěl tentokrát?" A žebrák bez váhání odpoví: "Rád bych, abys mi dal to, co ti dovolilo dát mi tento diamant." Není to něco, o co bychom měli usilovat všichni? Každý přece víme, že nejvíce přijímání je v dávání.

12.4.07

Kdo je to guru?


Mimochodem, z jiného soudku je guru, člověk, který téměř nikdy nehovoří o tom, co vyčetl z knih. Mluví s jistotou vlastní zkušenosti. Vede své žáky jistou rukou, neboť míří k cíli po cestách, po kterých chodíval, ne o nich jenom četl. Za rituály, slovy a pojmy se skrývá Skutečnost, kterou tyto rituály, slova a pojmy jen symbolizují a přibližují nedostatečně. Guru je s touto Skutečnosti v přímém pojení a je schopen toto spojení zprostředkovat jiným. K tomu však musí být spojený s hloubkou svého srdce. Básník Džibrán řiká: Mluvíte, když nejset sami se sebou smíření. A když nemůžete žív v hloubce svého srdce, žijete v ústech. A zvuk se stává rozptýlením a zábavou. Vzpoměl jsem si na Antonína Dvořáka, který pořádal dlouhé cesty po Šumavě ve společenství s Leošem Janáčkem, během nichž nepromluvil ani jediné slovo a neodpovídal ani na případné řídké otázky Janáčkovy. Guru.